Konci léta už dávno odzvonilo.
A právě v tento chladný a deštivý den se měl odehrát velký příběh dvou mladých lidí.
Podzim si bral krajinu zpět – barvil stromy do zlatavých tónů, vzduch voněl mokrým listím a čas se na chvíli zpomalil.
Navzdory šedavé obloze bylo cítit teplo. V pohledech, v dotecích a tichých úsměvech mezi kapkami deště. Den, kdy se svět na okamžik smrskl jen na ně dva.
Na sliby šeptané s lehkou nervozitou a radost, která zahřála víc než slunce kdy dokázalo.
Byl to den, kdy déšť nikomu plány nezkazil.
A tak se podzim stal svědkem začátku společné cesty.
